Požární prevence v přírodě, lesní požáry

Požáry travních porostů, požáry ploch osazených zemědělskými plodinami a především lesní požáry představují v současné době závažný problém. Problém tkví, zejména u lesních požárů, v terénech nepřístupných pro požární techniku a v obtížné dodávce vody pro hasební zásah. Požár se může nekontrolovatelně šířit i pod povrchem vysušené lesní hrabanky. Zejména v jarních a letních měsících je riziko vzniku lesních požárů značně vysoké. Stačí i malá jiskra či špatně uhašený nedopalek cigarety. Požár lesních porostů má i zásadní vliv na životní prostředí.

Pojmy:

Les – pozemek větší než 0,5 ha s pokryvem korunami stromů (nebo s ekvivalentní úrovní zakmenění) větším než 10% plochy. Stromy by měly být schopny v dospělosti dosáhnout minimální výšky 5 m in situ (ve svém přírodním prostředí).

Zahrnuje: lesní školky a semenné sady, které tvoří integrální součást lesa, lesní cesty, vykácené linky, protipožární pásy a další malé nezalesněné oblasti uvnitř lesních celků, lesy v národních parcích, přírodních rezervacích a jiných chráněných oblastech speciálního environmentálního, vědeckého, historického, kulturního nebo duchovního zájmu, větrolamy se stromy na ploše větší než 0,5 ha a šířce větší než 20 m.

Nezahrnuje: pozemek převážně využívaný pro zemědělské účely.

Lesní požár - oheň, který vypukne a šíří se v lese a na jiných lesních pozemcích nebo vypukne na jiných pozemcích a šíří se do lesa a na jiné lesní pozemky. Nezahrnuje: předepsaný nebo řízení požár, obvykle za účelem redukce nebo eliminace množství nahromaděného palivového dříví, ležícího na zemi ( v požární ochraně např. užívané „nahlášené pálení dřeva“).

Zabezpečení požární ochrany

Řada lesních požárů je způsobena nedbalostí a porušením předpisů z oblasti požární ochrany. Proto je nutné neustále připomínat a uplatňovat předpisy z oblasti požární ochrany, např. ustanovení v § 1 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o požární ochraně“): „Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek;“ Nutností je také dodržovat preventivní opatření ke snížení rizika vzniku lesních požárů.

Jednou z možností je minimalizovat nejen počet lesních požárů nařízením kraje, které stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru. Toto je stanoveno v § 27 odst. 2 písm. b) zákona o požární ochraně. Dobou zvýšeného nebezpečí vzniku požárů může být období nadměrného sucha, tj. období s dlouhodobým nedostatkem srážek, s dlouhodobě vysokou teplotou vzduchu či nízkou půdní a vzdušnou vlhkostí.

Vypalování

Důsledně by se měl dodržovat zákaz vypalování porostů fyzickými osobami uvedený v § 17 odst. 3 písm. f) zákona o požární ochraně. Pokud fyzická osoba vypaluje porosty, dopustí se přestupku podle § 78 odst. 1 písm. s) zákona o požární ochraně a za tento přestupek jí může příslušný orgán hasičského záchranného sboru, vykonávající státní požární dozor,uložit pokutu až do výše 25 000 Kč.

Zákaz vypalování porostů pro právnické osoby a podnikající fyzické osoby je uveden v § 5 odst. 2 zákona o požární ochraně: „Právnické a podnikající fyzické osoby nesmí vypalovat porosty. Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou povinny, se zřetelem na rozsah této činnost, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření jsou povinny předem oznámit územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje, který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě může takovou činnost zakázat.“ Při porušení této povinnosti se dopustí právnická nebo podnikající fyzická osoba správního deliktu podle § 76 odst. 2 písm. n) zákona o požární ochraně. Za tento správní delikt jim může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč.

Jen málokdo si uvědomuje, že vypalování je velice nebezpečnou činností a „nevinné“ vypalování může skončit tragicky a dojít k mnoha milionovým škodám.

Za zmínku také stojí ustanovení § 78 odst. 1 písm. p) zákona o požární ochraně, kdy se přestupku na úseku požární ochrany dopustí ten, kdo zanedbá z hlediska požární ochrany dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého jednání. Další ustanovení tohoto paragrafu uvádí, že přestupku se dopustí i ten, kdo způsobí svým jednáním požár, nejde-li o trestný čin, nebo také ten, kdo nedodrží zásady požární bezpečnosti při používání otevřeného ohně nebo jiného zdroje zapálení.

Další ustanovení

§ 22 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů uvádí, že na honebních pozemcích je po celý rok zakázáno vypalovat křoviny, trávu, plevel a suchý rákos.

§ 20 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů zakazuje kouřit v lese, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa a také odhazovat hořící nebo doutnající předměty.

§ 20 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů zakazuje rozdělávat a udržovat otevřené ohně (je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.)

Jak již bylo výše napsáno, je nutné neustále připomínat a uplatňovat předpisy z oblasti požární ochrany a dodržovat preventivní opatření ke snížení rizika vzniku lesních požárů. Do preventivních opatření můžeme např. zahrnout minimalizaci činností, které by mohly vést ke vzniku požáru v období sucha, stálý dozor na místě prováděných činností a místa kontrolovat i po určitou dobu po skončení činností. Riziko vzniku požáru můžeme také snížit vybavením mechanizačních prostředků hasicími přístroji, dbát na jejich řádný technický stav a výfuky používaných mechanizačních prostředků se spalovacími motory mít opatřeny účinnými lapači jisker. Také vybavení spojovacími prostředky (mobilní telefony apod.) může zkrátit čas potřebný k rychlému přivolání pomoci.